Pieter De Grebber

Pieter Fransz de Grebber byl významným představitelem holandského zlatého věku.
De Grebber se narodil v Haarlemu jako nejstarší syn Fransa Pietersze de Grebbera (1573–1643), který byl v Haarlemu známým malířem a vyšívačem, a jako bratr malířů Marie a Alberta vyrůstal v prostředí hluboce spojeném s uměním. Své malířské řemeslo se učil přímo od svého otce a také od mistra Hendricka Goltziuse. Pocházel z katolické a umělecké rodiny; jeho sestra Marie se později stala tchyní slavného Gabriela Metsua. Mezi jeho blízké přátele patřil kněz a musicolog Jan Albertszoon Ban, dokonce i báseň pro De Grebbera složil hudbu haarlemský skladatel Cornelis Padbrué. Ačkoliv se v roce 1632 stal členem haarlemského cechu svatého Lukáše, jeho malířská dráha již byla předtím deset let velmi aktivní. Mezi jeho žáky se později mohli pyšnit umělci jako Gerbrand Ban, Nicolaes Pietersz Berchem, Egbert van Heemskerck či Dirck Helmbreeker.
V roce 1618 podnikli otec a syn cestu do Antverp, kde vyjednávali s Petrem Paulem Rubensem o prodeji jeho díla „Daniel v lví jámě“. Toto dílo bylo následně – prostřednictvím britského vyslance v Republice, sir Dudleya Carletona – předáno králi Šarlu I. Pieter získával významné zakázky nejen v Haarlemu, ale i od stadholderu Frederika Hendrika. Díky tomu se podílel na zdobení zámku Huis Honselaarsdijk v Naaldwijku a paláce Noordeinde v Huis ten Bosch v Haagu. Maloval oltářní obrazy pro kostely ve Flanderku i pro skrytá katolická sídla v Republice a pravděpodobně spolupracoval i s dánskými klienty.
Pieter zůstal single a od roku 1634 až do své smrti žil v haarlemském béguinátu.
Kromě historických malbas měl Pieter de Grebber v rukou také četné portréty; přežilo u něj i mnoho kreseb a několik doprovodných leptů. Z různých vlivů, jako byl utrechtský caravaggismus, dílo Rubense či Rembrandta, vytvořil velmi osobní styl. Společně se Salomonem de Brayem byl průkopníkem a prvním vrcholem školy „haarlemského klasicismu“, jejímž znakem jsou malby vyznačující se harmonickou jasností a světlými tóny.
V roce 1649 De Grebber napsal traktát „Regulen welcke by een goet schilder en teyckenaar geobserveert en achtervolght moeten werden“ (Pravidla, která by měl dodržovat dobrý malíř a mistr kresby). V tomto dokumentu vysvětluje jedenáct nejdůležitějších pravidel, jejichž dodržování považoval za klíčové pro klasicistické malíře. Přestože klasici na těchto pravidlech nijak nevázali, byla vždy přísně respektována. Téměř všechna tato pravidla čerpala z manýristického díla Schilder-boeck od Karla van Mandera, v němž byla historická malba představována jako nejvyšší vrchol hierarchie žánrů.
Média související s Pieterem Franszem de Grebbere na Wikimedia Commons

více...